Záhul

Vojtova metoda...

Když jsem si tu včera dělala švandu z "jedovatý sousedky", že si ještě užije řvaní, tak jsem nevěděla co píšu.

Na Vojtovu metodu chodíme už 2 týdny a není to jednoduché, jak to vypadá. Vždycky, když jdem na kontrolu, rehabka s Vampírkem zacvičí, ten si zaječí a jdem procházkou domu. Tam se malej uklidní vyspinká a já se taky "zrehabilituju". Pak to doma zkouším a nic moc.. Není totiž jednoduché ten reflexní bod jen tak najít. A tak, když cvičíme s Vampírem, on se na mě směje, mluví, prdí, mává ručkama a já doufám, že při dalším cvičení už ten bod najdu a nebo, že aspoň malinko na ten bod působím a jemu to pomáhá....

Teď naposledy jsem byla už kapku nešťastná, že jsem nemožná a neumim ten bod najít. Rehabka už totiž pokročila k bodu 2, kdy se už působí nejen na bod, ale ještě drží napřímená hlavička a já začla mít pocit, že mou nešikovností nám něco utíká.

Tak jsem se teda do toho dala. Včera jsem ten bod už našla asi po půl? hodině smíchu a žbrblání Vampírka. Jenže dneska jsem ho už našla skoro hned a došlo mi, že to bude záhul... Malej vříská jak deset paviánů a já, samozřejmě nepřipravená na to, že vlastně takhle bude vřískat vždycky a to ještě třikrát denně, mam co dělat abych u toho nebrečela.

Zajímavé je, že člověk opravdu musí pochopit celou filozofii této metody, aby to začlo fungovat... Je to takový zvláštní soustředění, mam pocit, že snad pomáhá už jen ta myšlenka... hmmmmm...

Jediný co mě ale utěšuje je to, že takhle vříská každý dítě při cvičení a že v tom nejsme sami. Taky si pořád musim říkat, že mu to pomáhá a neškodí....

Uf no je to záhul :-(((((((((