Slovo otce

jo, ať dělam, co dělam, táta je táta....

V úterý chodí velkej Honza vždycky na karty a na noc spí u rodičů, aby se v noci nemusel vracet z Kladna do Prahy. Já jako "zkušená" matka ho klidně pouštím, protože s malym Honzíkem to přeci všechno zvládnem a velkej potřebuje nějakou tu "volnost".... Stejně tomu bylo i tohle úterý.

S malym Honzíkem šlo všechno jak na drátkách, jenže po druhym dopolednim kojení přestal kakat.... Celé úterý jsem ho přemlouvala, ať to zkusí, když se vykaká, přijede táta!.. sice až ve středu, ale určitě se s nim pomazlí... Jo slibů bylo.... Ve středu jsme statečně pokračovali ve stávkování střevíček. Bříško se plnilo, hezky kulatilo, pomalu vylézal pupík. Večer přišel táta a jak jsem malýmu slíbila, tak si s nim pohrál. Jenže káko pořád nebylo. Malej usnul na noc a já bláhová myslela, že by třeba při nočním kojení mohl zkusit svůj um plnění plen hovňousama. Kdepak, docílila jsem akorát toho, že se úplně vzbudil a pak na mě ještě hodinu pokřikoval z postýlky a máchal rukama tak, aby bouchal do chrastítek a já určitě neusnula a přiskočila k postýlce a povídala si s nim...

Až dnes (ve čtvrtek) ráno. Kojíme a táta odchází do práce. Když se s námi loučil, řekla jsem mu, že už by mohl toho Honzíka přemluvit, aby se konečně vykakal. A tak Honza zavelel: "A měl by ses už konečně vykakat!", zabouchly se za ním dveře a věta zůstala viset ve vzduchu...

A ejhle! Honzík se zakroutil a plně pokadil 2 plíny!!! Jo chlapy si rozuměj, slovo otce má velkou váhu :-)