čtvrtek 8. března 2007

Pán postele

co dodat k nadpisu?....

Tak jsem přišla na to, že náš Vampír nejradši spí na té naší rozvrzané posteli (máme postele před rozpadem, ale dokud se nepřestěhujem, tak nemá cenu kupovat nové, tak nám z nich čučí péra a pod...). V postýlce má sbírku plyšáků a chrastítek a samozřejmě nechybí kolotoč. Myslíte, že to našeho prcka zajímá?

Ani omylem! Jakmile ho dám přes den do postýlky, abych byla aspoň chvilku v klidu kdyby se náhodou už začal kutálet, tak aby se nikam nedokutálel né-li spadnul a zůstal tam kde má, tak se ozve brek. (Nemůžu psát ryk, protože naše dítě moc dobře ví, že dostane všechno, co chce. Takže neryčí, jen pofňukává. On to fakt nepotřebuje, máma zařídí všechno, co mu na očích vidí a hlavně rychle ;-))) Takže samozřejmě přiběhnu, uklidňuju, ale nefunguje to. Vemu malýho do náruče pochovat a pořád brek. V tu chvíli si potřebuju odskočit, jen na okamžik, ani né půl minuty! Tak malýho jen tak ledabile dám do naší postele, že si ho za chvilku vyzvednu. A najednou ticho.... Malej chrupe a je spokojenej...

Postýlku bere na milost pouze v noci. Ve dne ani omylem. To se rozvaluje v naší posteli a spokojeně se nám balí do pyžam..

Žádné komentáře:

Okomentovat