MHD už nikdy víc...
Tak a je to tu, šestinedělí uteklo jako voda a šup, znovu na kontrolu ke gynekologovi.
No nazdar, ale do Podolí je docela daleko, tak nemůžu nechat babičku doma hlídat, musíme jet i s malym, protože bych mu odjela i s mlíkárnou ;-). Plán byl dobrý... Po shlédnutí jízdních řádů rozhodlo to, že tramvaj bez přestupu, která jede o 6 minut (k smíchu, co to je 6 minut) déle než metro s přestupem, bude lepší. Všechno bylo naplánováno do detailu.... Malýho jsme nakrmili těsně před odchodem, aby neřval cestou, na stanici jsme dorazili tak, že jsme zamávali tramvaji před tou, na kterou jsme šli, do té naší jsme se dostali taky s přehledem a vyjeli...
Musím ještě podotknout, že i řidič vypadal sympaticky, při mávání, že budem nastupovat se hezky usmál... hmmm mladíček, nebýt vdaná a s děckem ;-))
Jeli jsme, koukali z okna, bavili se s babičkou, která zastávala roli stěhováka kočáru, a mysleli jak jsme na to všechno vyzráli... No a pak to začalo.
Za Výstavištěm tramvaj začala zvonit jako blázen a brzdit. Všichni popadali a náš kočár měl namále s převrženim (je to trojkolka, přeci jen jsou to vratčí kočáry). Zalehla jsem kočár svým tělem a později přemýšlela, jak ty reflexy a instinkty chránit toho prcka fungujou dobře. Samozřejmě nějakej trotl, co odbočoval vjel na koleje tramvaj netramvaj. Odřeli jsme mu blatníky a oklepali bláto z kol, takže nic moc bouračka, jenže brzdná dráha tramvaje a ta síla co člověka mrští dopředu je silnější a delší než by se čekalo.. No a nastal problém, jeli jsme s malou časovou rezervou, takže čekat v tramvaji než přijedou sepsat nehodu nemůžem. Vyrazili jsme tedy na Vltavskou do metra.
Ale to ještě není všechno. Na stanici revizoři.. No to by nebyl takový problém, kdyby se s nima nezačal přetahovat nějakej blb bez lístku. Přijelo metro my nastoupili a blb se tam začal přetahovat s revizorama, asi že jim uteče do vagónu... Drkali do sebe, hysterickej chlap řval pomoooc pomoooc já jedu jen do práce... blb to byl, kdyk to říkam!... a když mu povolila bunda a revizoři ho pustili ať si teda jede tak se nám málem naporoučel do kočáru...
Na I.P.Pavlova najela hned tramvaj, tak zas honem honem nastoupit aby nám to neujelo, 16ka jezdí jednou za uherskej rok...
Dovedete si představit, jak ženská sotva po šestinedělí, která ještě nejela s kočárem MHD (zatim jsem viděla MHD jen z cesty po který chodíme na procházky s kočárkem) je vystreslá na eskalátorech, na které musí nastoupat couvánim a kočár polovinou visí ve vzduchu.
No řeknu vám, po cca dvou měsících jedu MHD a takovýhle zážitky?
Když jsme dorazili, řekla jsem, že zpátky snad radši už nepojedu... Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme nastoupili do autobusu a jeli nahoru na kopec na Pražského Povstání a metrem až domů....
Jo a taky jsem zjistila že na trase C je jsou 3 stanice co nemají bezbariérový přístup... Víte které to jsou? ... I.P. Pavlova, Pražského povstání a Kačerov (další 3 s přístupem jen se "školeným doprovodem).... no líp jsme vybrat nemohly...... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat