Trochu zpátky k víkendu
Tak jsme vyrazili o víkendu na skvělou, moravskou, klasickou .. svatbu. Trochu jsem počítala, že Vampír bude zlobit, ale to co předvedl, no úúúf!1. cesta - Vampíra to bavilo jen v časovém úseku alá návštěva babí a dědy. Jakmile jsme jeli dýl, než k nim, tak mu to začlo být podezřelé, začal se ošívat, fňukat, hrbit a hroutit, no prostě píďalka hadr. Zakončil to nádherným hysterickým pláčem, kdy to už náš řidič (pardon řidička) skoro duševně nevydržela a jela co to dalo, až se auto málem rozsypalo...
2. obřad - Vzhledem k tomu, že jsme kapku zakufrovali, museli jsme se oblékat na půl cesty v lesejku v autě... Připomnělo nám to Slunce, seno „Kudy tudy na Bavorov?" :-)
Při příjezdu ke kostelu si Vampír usmyslel, že má hlad. Takže půlku obřadu jsem neviděla, protože jsem kojila. Pak, co se rozehrály varhany, začal malej zase vřískat, takže jsme museli ven, ale venku už se neuklidnil a vřískal dál. Ta cesta a to ostatní na něj už bylo asi moc...
Vyřešili jsme to tak, že jsme z obřadu na oběd jeli pomalu a já Vampíra v náruči u prsu, kde konečně usnul..
3. oběd - Bohužel byl vevnitř (jak už to tak bývá), kde hrála hudba a tak Vampír nemohl usnout a pro jistotu dostal další ze svých záchvatů breku, takže jsme museli ven. Venku nemohl usnout, tak jsme šli na pokoj, kde taky neusnul ale pro změnu začal zlobit. Přišla jsem tedy o polévku a takové ty „rituály" před obědem. Po obědě, když si trochu chrupnul, jsme ho šli předvýst, jenže jakmile se na něj někdo podíval, spustil se brek.... Šli jsme tedy opět ven...
4. večerní veselí - na něj jsem už neměla ani sílu, celé odpoledne jsem brouzdala po vesnici s kočárem a snažila se uspat to zlobivé dítě, ale marně. Usnul až v jedenáct, kdy jsem spala už i já a tak se nic nekonalo. Taky několik pokusů opustit spící dítě v pokoji dopadlo špatně, jakmile jsem se vykradla jako myška, poznal, že tam nejsem a spustil... Lepší jak alarm!
5. cesta zpátky - v podstatě to samé jako cesta tam. O to dřív jsme aspoň byli doma :-D
Závěrem, švanda ale byla. Jak jsem tam tak chodila, všichni mě tam zdravili, jako bych byla snad sama pani starostová, či co. Místní taky tančili pod okny, kde se konala svatba, takže jsem se koukala na to veselí „z druhé strany". Byla to fakt dost malá vesnice a svatba je pro ně asi velká událost :-D. Nejspíš se taky báli, ke komu že to patřím a tak radši všichni zdravili, abych je nepomluvila ;-)
No jo.
OdpovědětVymazatMusím kaktusům poslat alespoŇ blahoželanie :D
Nikde jsem se tam nedočet jak ho táta choval, přebalil, projel s ním vesnici a hezky uspal :-P To vypadá jako když se o juniora stará jen máma a táta chodí jen do práce, nebo se válí na gauči, případně v hospodě :-D
OdpovědětVymazatMám taky malou sestřičku, rodinka ji odmalinka nazývá KRAKENEM a jelikož mezi sebou máme téměř 18-ti letý věkový rozdíl a já si ji často beru na hlídání, tak přesně vím o čem mluvíš. Dnes jsou ji 4 a s tím spánkem je to snad čím dál tím horší.
OdpovědětVymazatperkele - hehe to už je pozdě ne? :-)
OdpovědětVymazatMidge - To neni podstatný :-) Ale v tý druhý větě ses nespletl, to ses přesně trefil :-P
Vajuška - Teda nevím jestli říkáš 4 měsíce nebo roky jsou té vaší :-)) našemu je teprv půl roku , ale už naprosto dobře ví, co chce a co ne. Btw. půjčit a zas vrátit, jééé kéž by!
To Gleep - Mám já tohle zapotřebí? Kde seženu nějakou žádost o rozvod? 8-)
OdpovědětVymazatMidge - e e e to nepůjde, protože jsem si tě koupila od tvejch rodičů já a já tě vracet nechci.. Btw. stejně tě nechtěj zpátky, ani záručák mi nedali...
OdpovědětVymazatHele, proč nenapíšeš rovnou, že jsi viděla deset minut z obřadu a snědla jsi oběd? Zbytek jsi tam nebyla ;)
OdpovědětVymazatJo, a tatínek možná chvíli uspával, leč krásně využil nepřítomnost zbytku rodiny....Midži, prej ti muselo bejt pěkně zle (cituji nevěstu ;) )
Rybushka - a jéje, já zapomněla, že už víš o tomhle blogu, to asi skončí vytahování se :-)
OdpovědětVymazat