jen tak zamyšlení...
Opravdu zvláštní... Na místě, kde jsem dnes kojila, jsem kdysi seděla se svou velkou kamarádkou L. a kouřily jsme. Ve stejném podzimním odpoledni, slunce se nám opíralo do zad a poslední paprsky připomínaly léto před podzimem, který byl cítit ve vzduchu, tak jako dnes. Přemýšlely jsme o budoucnosti a svých, dovolím si říct, že i smělých, plánech, ve kterých určitě bylo všechno ostatní jen né to, že tam budu sedět jednoho dne se svým dítkem na kolenou a kojit ho. Taky tam nebylo to, že naše cesty se rozejdou a půjdeme každá jiným směrem. Kdyby to bylo zrovna tenkrát, nevěřila bych tomu a přišlo by mi to směšné.... Jak ten čas letí a co všechno se změnilo.
Tý jo, já jsem nějaká \"spisovná\" Ale aspoň to vyjadřuje mojí náladu...
OdpovědětVymazat:) koukám, že nejsem sama, kdo nějak nepočítal ve svých plánech s dětma a vším tím kolem...
OdpovědětVymazattaky mě občas přepadaj takovýhle vzpomínky - je zvláštní, že mám v hlavě zafixovaný nějaký vlastntě nevýznamný momenty, kterej se asi nikdy nezbavím, zatímco vcelku významný události zapomínám ;)
OdpovědětVymazattřeba si pamatuju, jak jsem před svaťákem byla v divadle a cestou domů bloumala kolem šeříků a dumala, co bude dál, zatímco že je ve střešovicích fyzikální ústav, kam jsem chodila půl roku měřit diplomku, na to jsem lautr zapomněla :-D