za tepla donesu...
Tak už mi z tý postele spadl. Kdysi někdo říkal, že všechny děti matkám jednou (no snad víckrát už ne, teda já doufám, že nám už ne, protože teď už si dam vééélkýho majzla) spadnou z postele. A já si na to říkala, že je to blbost, kdyk ho přeci pořád hlídám... Prdlačky.
Už je to tady. Dala jsem mu hračku, aby se zabavil, než usne a za chvíli slyším, jak hračka letí k zemi. Je mi hned jasný, co se bude dít a vybíhám z obyváku, kde jsem byla uklizená, aby milostpán mohl nerušeně usínat. Doběhla jsem právě ve chvíli, kdy se Vampír sesouval z postele k zemi. Přiskočila jsem jako brankář a chytla ho na poslední chvíli, nikoliv abych ho udržela, ale už jen ztlumila trochu pád.
Vampír samozřejmě nejdřív překvapeně koukal, pak začal brečet, ale po krátkym chlácholení se uklidnil a začal se smát. Já ovšem se tolik nesměju, protože přemítám, jestli je normální, aby dítě, co spadne z postele a má na hlavě pěknou bouli se tomu ještě smálo??
Tak ho teď sleduju a pozoruju jak pod mikroskopem, jestli náhodou a co kdyby.... (jooo laktační psychóza funguje dobře).
Neboj já jsem musel spadnout aspoň milionkrát a nějak ten život třeba taky někdy ukočíruju (velký smích) Ale chápu tvé obavy (s vážnou tváří)
OdpovědětVymazattak to já mám daleko horší zážitek :( mám bráchu, který je o 7 let mladší a když se narodil tak jsem hrozně chtěla pomáhat a tak. Jednou, když máma vyčerpaně usnula a brácha brečel a potřeboval přebalit, tak jsem se toho ujala. Bylo by to ok, kdybych byla větší, ale takhle jsem od stolu nedosáhla na čistou plenu. Jak jsem se nahla, tak brácha spadl ze stolu. Dodneška z toho mám trauma, i když se mu nakonec nic vážného nestalo :(
OdpovědětVymazatTak konečně usnul. Ve svojí postýlce. Dělal šílenej vyrvál (kvůli němu jsem ho předtim z tý postýlky přendala zpátky do postele ze který spadnul...) ale nakonec spánek zvítěžil. No ale trvalo mu to hodinu... Uf, napodruhý to už bude zas o něco lepší.
OdpovědětVymazatsedmiNo taky hezký, stůl je vejš. Já mam zas historku z druhý strany. Mamka mě poprvý vzala ven a brácha, že mě chce vozit. Pověsil se na držadlo od kočáru a ten převrhl a mě vyklopil... Prej jsem měla odřenej obličej. Ale nemam pocit, že by z toho měl trauma dodnes :-)
OdpovědětVymazatjasny, nam spadl taky, teda mne.Bylo mu asi 5tedjnu. Odlozila jsem ho spiciho v noci po kojeni na manzelskou postel (v domeni ze je tak v polovine)a odskocila si na zachod. Manzel koukal v sousedni mistnosti na tv a najednou plac stupnujici se do revu. Manzel dobehl do loznice a vola na mne \'KDE JE???\' ja uprostred \'cisla 2\' nemohu opustit misu tak volam zpatky \'na posteli!\' a uz slysim jak odsunuje nabytek. Drobecek se totiz skulil z postele mezi manzelskou a svoji postylku. Nebylo to moc vysoko ale bylo to na dreveny parkety. Chudacek. Plakal asi jen 10minut, obdivuhodne. Chtela jsem nejdriv volat zachranku ale pak jsme vydedukovali ze nema nic zlomenyho a uchlacholili ho kojenim.
OdpovědětVymazat