Nemáš spát náhodou?

shrnutí

Tak jen napíšu takové malé suma sumárum... To že se s Vampírem pěkně nadřu, už asi víte... To, že vypadá jako roční a přitom je mu 6 a půl měsíce, to asi taky víte. Ale víte, že, když jsme byli včera na kontrole, vážil už 9,26 kg?? (72,5 cm) Hrůza! Byla tam na kontrole i roční holčička -která si mimochodem s Vampírem chtěla moc povídat a on se jen červenal a styděl se!! Ano nelžu! náš Vampír, kterej nenechá nikoho na pokoji se styděl!- tak jsme je porovnali a opravdu! Holčička byla o dost menší a měla 8,5 kg... No hrůza!

A já si řekla dost! Už se vážně musí naučit usínat sám! (Aby se nám jiné maminy nesmály ;-)). Copak tohle těžký mímo musim pořád houpat na míči, aby usnulo? Kdyk mi za chvíli upadnou ruce! Včera jsem teda nezvítězila, ale dnes ano. Usnul, sice né sám a až na podruhé, ale bez houpání! První pokus skončil tak, že Vampír se rozbalil z jeho oblíbené zavinovačky (která už je mu dost malá a nohy čouhaj od kolen ven :-)) a začal řádit na posteli, škubat a oslintávat pyžama a vyšťoural i přebalovací podložku a vlhčáky. Nezbývalo, než se smát... Na podruhé se mi to už ale podařilo. Přejížděla jsem mu přes čelíčko jeho ručníčkem, jemu se to líbilo, jak je u miminek známo, až usnul. Tak snad přejdeme z jednoho zlozvyku na jiný, méně zlejší ;-))

Vampír se už taky plně zapojuje do dospěláckého denního života. Včera vybíral hračku pro Matouše (bratránka), mimo jiné neopomněl vybrat hračku i pro sebe... Co myslíte, že pro sebe vybral? Super drahou hračku od Lamaze... No není on po mně? ;-)) Dál sedí u stolu a plácá do všeho. Když se chcete najíst sami a jeho necháte na dece, silně protestuje. Chce totiž sedět taky u stolu... Tak začínám trénovat jedení jednou rukou a nakrájení na malé kousíčky ještě před jídlem, abych do sebe vůbec něco mohla vpravit, když mi to třeštidlo sedí na klíně a plácá do všeho co letí okolo.

Taky už umí sedět sám! Přišla jsem na to tuhle sobotu, když jsme jeli za tchýní a já potřebovala na něco obě ruce a Vampír mi seděl na klíně. Vydrží to chvilku a pak se sesune na libovolnou stranu. Umí se ale taky opřít o nohy a vydržet tak v poloze "ke startu připravit" trochu dýl.

Naučil se už i otáčet na břicho přes pravou ruku. (Přes tu mu to nešlo, na tu cvičíme tu vojtovku... ano ano ještě pořád..) Na to jsem přišla tak, že když jsme měli cvičit vojtovku v pondělí ráno, tak se mi do té polohy, do které ho musim složitě dostávat a tahat, nastavil naprosto sám a ještě se tomu řehnil... To z nás bude mít terapeutka radost :-) ... Doufám...

Další úspěch! Po včerejšku už mam konečně jistotu, že umí polykat a že už se mu ty zeleninové kaše nehromadí v puse. Do teď bylo krmení utrpení, kdy jsem musela všechno zabalit, aby mi to nepoprskal mrkví a i přesto se mu to nějakým záhadným způsobem podařilo, ale teď jsme se snad už posunuli dál. Jupí! (Nemůžu opomenout zmínit jeho oblíbené triky vyhazování jídla ze lžičky a) kýchne do lžičky, když je u pusy... hmmm nádhera b) najednou mu vystřelí ruka a katapultuje mrkev kamsi do neznáma. Nějak to místo dopadu pak fakt nemůžu najít :-) c) veme jídlo do pusy, dělá že dělá a najednou prrrrrrr a všechno vyprskne, při nejlepšim jen udělá blllll a všechno vypustí na bradu. A jako vrchol všeho si pak, když je takhle zapatlanej, začne mnout rukama obličej... To pak už vzdávám boj a jen rezignovaně čekám, kam všude se ta mrkev dostane.) (Píšu mrkev, ale není to vždy mrkev, jen je to od ní oranžové, protože převládá :-))

No to je zatím z jeho povedených kousků všechno, asi... Když si vzpomenu, dopíšu další....

A teď pšššt ten náš zlatouš spinká... a usnul bez houpání... hmmmmmmmmmm :-)