Kontrola kyčlí

Jak mi bylo řečeno, prý se těšíte, až to sepíšu a já pořád nic. Tak tady je ona slavná histórie, ale předem upozorňuju, že to nebylo tak velkolepé, jak čekáte :-)) Ale to neznamená, že to tu nemůžu rozpitvat do detailů...

Objednáni jsme byli na desátou, takže jsme vzorně dorazili v 9.53, abysme zjistili, že to tak jednoduché nebude. Velký nápis "Nejezděte s kočárky do čekárny" byl jasný pro x mamin, které už věděly proč tam je, a tak před čekárnou bylo velké parkoviště kočárů. Ale opravdu hooodně velké parkoviště. Museli jsme si při odchodu dávat majzla, abysme neodjeli s cizím kočárem, protože náš typ je asi oblíbený a dvě maminy tam měly stejnou tříkolku. I přesto se objevila mamina, co si myslela, že se tam prostě s tim kočárem dovnitř narve.. E e dveře jsou totiž přesně široké, aby kolečka o takhlemalejkousíček neprošla. My co věděly se jen uchichtly pod fousy.

Takže čekárna narvaná maminama s dětma velkejma, malejma, středníma a buhvíjakejma :-) Během prázdnin si to nakupili na jeden - dva dny a tak to podle toho vypadalo. Sedli jsme s Vampírem na volné sedátko a čekali. Vampír byl hooodně dobře naladěnej, takže po chvíli povykování a pokoukávání se začal dorozumívat s okolím... Rozhlédl se a udělal eeeueuuuu? Chvíli poslouchal a pak se zpátky ozvalo ueeebe? a on na to gaaaueeeee! a zase odpověď. Takhle opravdu komunikoval několik minut, až jsme se museli jít podívat, kdo že to tam povykuje na druhém konci. Nenašli jsme, ale objevili jsme automat na kafe. Honzík začal tedy hrát hru s čudlíkama. Ohromná švanda tohlento. Čekárna se pomalu začala stáčet s pozorovánim na nás. Po návratu od automatu začal po zemi pohazovat svou žirafu a bavil se, jak jsme po ní skákaly s babičkou a chytaly jí. Připnula jsem mu jí teda na popruh od tašky, aby neupadla a on si do pusy radši narval ten popruh a nechtěl se ho vzdát. Čekárna už se pomalu uchichtávala.

Pak přišlo zpestření, taková klasická rodina Dežů (ta ženská měla za vzor Bílou, ale Věru, né Lucii).. Né tak jsme tady pane dochtór! Ale vy jste tu měli být v 8 a je skoro 11! No jedu 100 kilometrů, tak řekněte panu dochtórovi, že jsme tu néé!? Esli nás vůbec véme, kluk měl agínu. A s čim že to jdete? No tady mam ty papírůů, tach mu to déjte ne?! Po smlouvání a vpuštění do ordinace se oči zas začly upírat na nás.

My přišli na další novinku, že si Vampír odpočine na přebalovacím pultíku. Svorně tam začal hulákat, aby si všichni všimli, kde je a chtěl si povídat a skopával a tahal přitom za podložku. Musela jsem mu tu podložku vzít, on jí tak skopal, že to vypadalo, že jsme socky a nemáme na novou a tahle už se rozpadá. I tak se snažil po ní dál sápat. Pak šel na bříško a objevil nástěnku za stolem.. Hned se k ní přisunul a začal škubat a trhat poličku na letáky, co na ní byla. Čekárna se už začala docela dost nahlas smát a po mé otázce, jestli už Vampír konečně zařadí jedničku a přestane couvat jsem měla pocit, že nás sledují už všichni.

Pak jsme šli už naštěstí dovnitř, kde jsme si doposlechli dohru rodinky Dežů... vy jste tu už měli bejt ale před 4ma měsícema, né teď! Jak mam z toho něco zjistit, kdyk je ten snímek starej! Ale nevykládejte mi, že kluk je 4 měsíce nemocnej s angínou! No to jééé pane dochtór! Teď zas než se objednáte, tak uteče spoustu drahocenýho času... Já si to pohlidám pane dochtór!...

Pak jsem se musela stydět, protože jsem samozřejmě vypadala jako socka.. Při přenášení Vampíra k vyšetření se doktor zeptal, jestli mu tam má dát TUHLE? podložku, prej jestli tohle je čistý? Ano, ani dítěti novou podložku nekoupim, no fuuuj...

No nakonec všechno dopadlo dobře, znovu tam chvála bohu nemusíme, ale odcházela jsem od tamtud pěkně splavená, Vampír zas příjemně naložen, vklouznul do kočárku a dal chrupíka, než jsme dojeli dom.

A to je teda vše přátelé.. Tadydadydadydáááá!