pondělí 15. října 2007

Žiju si v kočárkovym světě, kde je fajn

aneb jééé růžový brejle...

Tak si to představte, když jedu někde s kočárem, všichni hýří úsměvy, ptají se, jestli nechci pomoct do tramvaje nebo z ní a nebo tyhle pidi schůdečky? Třeba jsem nastupovala do naprosto napráskanýho busu, přemýšlela, jak se zas budu rvát o to „svoje“ místečko s nálepkou kočárku, když tu se z reproduktoru ozvala dost naléhavá žádost: „Prosím uvolněte plošinu pro kočárky“ nebo tak nějak. Fakt super vylepšovák, zatim jsem slyšela jen, že se má uvolnit ta žlutá plocha, kam se otvíraj dveře busu a nebo že maj uhnout řidičovi ve výhledu, ale tohle? Nádherně nahraná věta, který bude rozumět i to největší kopyto a tak hezky nahlas, že i ten nahluchlej dědek se sluchadlem v uchu a jezdící taškou plnou nákupu z Kauflandu musí uhnout.

A teď naprostej opak k tomu... Jela jsem na firemní bowling spojenej s oslavou narozenin (chichi chlapy jsem nechala doma, ať se navzájem uložej. Jen jsem doufala, že až přijedu, tak v bytě bude klid a né rozsvíceno a řev, uhánějící a řvoucí Vampír s pyžamem na půl žerdi vlajícím za ním v běhu bytem a na posteli znavenej spící manža. Ale jo, pochválim je, dopadlo to na jedničku!) a vlezu do metra, sednu si a když se rozhlížim, co nevidim, naproti sedí feťák, co s naprosto vytřeštěným výrazem mačká gumový kolečko a všichni okolo dělaj, že ho neviděj a nenápadně se sunou do druhý půlky vagonu.. Hmmm jak se mam asi přesunout já, když už sedim a člověk nikdy neví co se těmhle honí hlavou... Ufff vystoupim a už se těšim na to bowlování, když tu šleh! asi tak 100 m ode mě sebou šlehla pani s francouzskou holí. Šel jí někdo pomoct? Nee! Okolo ní cca 3 lidi v bezprostřední blízkosti a dělali, že jí neviděj. Chudák pani si MUSELA říct o pomoc jednomu z nich! Začlo mi bejt smutno, ale to ještě nejsme u konce. V tramvaji puch z ubytovny a ukrajinců, hergot kdyk bylo 6 večer? Vedle mě mladej kluk, co se klátil, protože byl ožralej. No, pak jsem konečně dorazila na ten bowling, kterej byl moc fajn a dobrý odreagování, ale cestou zpátky domů z bowlingu, jsem v metru pro změnu potkala cca 5 holek, dost podobných typů alá „práce ze mě sedře kůži, že jedu až takhle pozdě dom a přitom na mě nikdo nečeká“ Jejich výrazy ve tvářích byly prostě jasný.

Tfujtabl já jsem ráda, že si žiju ve svým kočárkovym světě!!

6 komentářů:

  1. Ajéje, závistivej moravák, co by chtěl rozdělit čechy a moravu ;-))))

    OdpovědětVymazat
  2. Já nehádam, já to všechno vim ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. já už raději mhd nejezdím, pokud fakt nemusim

    OdpovědětVymazat
  4. Sedmi,když jsem byla těhu, sedla jsem si na místo pro invalidy, protože žádný jiný volný nikde nebylo. Pak přišla pani a zvedla dědka vedle mě, kterej jen vypadal jako dědek a jinak mu nic nebylo. No to bylo keců, že je tady \"mládež\" a proč zvedá jeho. Pani ho uzemnila, že by se mohl líp podívat, že jsem těhu a on sklapnul. Ale ve mě už to vřelo a připravovala jsem si nějakou moc štiplavou větu... No comment

    OdpovědětVymazat