aneb jééé růžový brejle...
Tak si to představte, když jedu někde s kočárem, všichni hýří úsměvy, ptají se, jestli nechci pomoct do tramvaje nebo z ní a nebo tyhle pidi schůdečky? Třeba jsem nastupovala do naprosto napráskanýho busu, přemýšlela, jak se zas budu rvát o to „svoje“ místečko s nálepkou kočárku, když tu se z reproduktoru ozvala dost naléhavá žádost: „Prosím uvolněte plošinu pro kočárky“ nebo tak nějak. Fakt super vylepšovák, zatim jsem slyšela jen, že se má uvolnit ta žlutá plocha, kam se otvíraj dveře busu a nebo že maj uhnout řidičovi ve výhledu, ale tohle? Nádherně nahraná věta, který bude rozumět i to největší kopyto a tak hezky nahlas, že i ten nahluchlej dědek se sluchadlem v uchu a jezdící taškou plnou nákupu z Kauflandu musí uhnout.
A teď naprostej opak k tomu... Jela jsem na firemní bowling spojenej s oslavou narozenin (chichi chlapy jsem nechala doma, ať se navzájem uložej. Jen jsem doufala, že až přijedu, tak v bytě bude klid a né rozsvíceno a řev, uhánějící a řvoucí Vampír s pyžamem na půl žerdi vlajícím za ním v běhu bytem a na posteli znavenej spící manža. Ale jo, pochválim je, dopadlo to na jedničku!) a vlezu do metra, sednu si a když se rozhlížim, co nevidim, naproti sedí feťák, co s naprosto vytřeštěným výrazem mačká gumový kolečko a všichni okolo dělaj, že ho neviděj a nenápadně se sunou do druhý půlky vagonu.. Hmmm jak se mam asi přesunout já, když už sedim a člověk nikdy neví co se těmhle honí hlavou... Ufff vystoupim a už se těšim na to bowlování, když tu šleh! asi tak 100 m ode mě sebou šlehla pani s francouzskou holí. Šel jí někdo pomoct? Nee! Okolo ní cca 3 lidi v bezprostřední blízkosti a dělali, že jí neviděj. Chudák pani si MUSELA říct o pomoc jednomu z nich! Začlo mi bejt smutno, ale to ještě nejsme u konce. V tramvaji puch z ubytovny a ukrajinců, hergot kdyk bylo 6 večer? Vedle mě mladej kluk, co se klátil, protože byl ožralej. No, pak jsem konečně dorazila na ten bowling, kterej byl moc fajn a dobrý odreagování, ale cestou zpátky domů z bowlingu, jsem v metru pro změnu potkala cca 5 holek, dost podobných typů alá „práce ze mě sedře kůži, že jedu až takhle pozdě dom a přitom na mě nikdo nečeká“ Jejich výrazy ve tvářích byly prostě jasný.
Tfujtabl já jsem ráda, že si žiju ve svým kočárkovym světě!!
No jo, velkoměsto :-)
OdpovědětVymazatAjéje, závistivej moravák, co by chtěl rozdělit čechy a moravu ;-))))
OdpovědětVymazatJaxi to uhádla? :-)
OdpovědětVymazatJá nehádam, já to všechno vim ;-)
OdpovědětVymazatjá už raději mhd nejezdím, pokud fakt nemusim
OdpovědětVymazatSedmi,když jsem byla těhu, sedla jsem si na místo pro invalidy, protože žádný jiný volný nikde nebylo. Pak přišla pani a zvedla dědka vedle mě, kterej jen vypadal jako dědek a jinak mu nic nebylo. No to bylo keců, že je tady \"mládež\" a proč zvedá jeho. Pani ho uzemnila, že by se mohl líp podívat, že jsem těhu a on sklapnul. Ale ve mě už to vřelo a připravovala jsem si nějakou moc štiplavou větu... No comment
OdpovědětVymazat