pondělí 27. července 2009

Tak jsem se upsala "ďáblu"

...

To že bojuju o svůj "životní prostor", protože jsme se nastěhovali do naprosto jiných podmínek, než jsem byla dosud zvyklá to možná někteří ví a někteří ne.... už o tom píšu týden článek a pořád není dopsaný, pořád ho měním a pořád ho dávám do "rozepsané" ;-). Snad někdy spatří světlo světa...

Každopádně si představte rodinu, kde funguje táta, máma, brácha, ségra a s ostatními příbuznými se vidí jen na vánoce (hmm dřív to byly i narozky?) a pokud se někdo z nich odstěhuje, ostatní ho okamžitě vynechají z každodenního života a okruhu a napíšou sis nim email ev. smsku na domluvu jestli půjdem ven nebo nepotřebujem to či ono a pak si představte druhou rodinu, kde funguje táta, máma, brácha, ségra, teta, strejda, babička, babička, švagr, bratranec a já nevim kdo všechno ještě a ti, pokud si denně nezavolaj a nezeptaj se na naprostou pitominu (manža promine ;-))) tak se necítěj dobře. A do tohohle mumraje jsem se nastěhovala. Ano určitá příprava tu byla, ale na tohle se připravit nedá (pořád mluvím jen v 1. osobě, protože manža přece jen v rodině vyrůstal a je na to zvyklý, i když za tu dobu taky už trochu odvykl ;-)). A tak bojuju o svůj životní prostor, naprosto zmatená, nevědouce jak reagovat na určité podněty typu (5x za den slyšet "ty se ani neukážeš") a pod. Přehodnocujíce naprosto svůj dosavadní život, bilancujíce mezi oba způsoby života a snažíce se vysvětlit svůj styl tomuhle mumraji. Se spousty nedorozuměními a přemýšlením "jak to vlastně mysleli", vysvětlením a nepochopením, odstupem a nucení do něčeho atd...

No a když už konečně nějaký ten prostor vybojovaný mám (díky za tlumočníka manžo :-*) a začínám chápat a jsem tolerována (nemůžu ještě napsat respektována :-P) tak za mnou příjde "stará babí", že se jí zas sama ;-) televize rozladila, jestli to nemůžu opravit a když už tady tak hezky jsem, jestli mi nemůže nějak vždycky jen zavolat mobilem, že něco potřebuje, že je to přecejen dálka chodit za mnou přes tu prádelnu (sakryš jak ona dokáže dycky vyčuchat, že jsme zapomněli zamknout???) a přece to nemůže obcházet okolo domu! v jejím stavu a k tomu ještě slzy na krajíčku.... Co byste jí řekli? "Sorry, právě jsem si šťastně vybudovala svůj prostor s několika hodinami klidu, takže neotravujte" nebo "To víte, že jo, zavolejte mi kdykoliv budete něco potřebovat!".... Ano, uhodli správně, jsem ten typ s druhou odpovědí. Takže 3 týdny "vychovávání" rodiny kvůli mojemu prostoru jsou včudu, protože tohle je zrovna TA osoba, kvůli které se všechna opatření dělala (zazdění jednich dveří ze dvou, zamykání těch nezazděných dveří, sypání jedu na mravence na zahradě, aby tam nelezl (a nesr.l) ten její čoklin, kterýho tam pouští oknem a která má samozřejmě miliony strašně "důležitejch" rad a aktuální zpravodajství z černý kroniky z nejbližšího okolí, kterou velmi vhodně umí naroubovat na dotyčného, kterému to vypráví a buhví čeho ještě.... UFFFFFFF

Takže, kdo máte náhradní nervy jako špagáty, prosím pošlete mi je...

 

9 komentářů:

  1. No, nezávidím. Já osobně taky potřebuju dost mít ten svůj prostor a jsem přesně ten typ, co by taky řekl tu druhou odpověď...
    Tak snad jen - trošku čokolády? :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nojo, s čokoládou je to těžší, protože to bych pak vypadala jako ježibaba, protože mi dycky naskáčou beďáky ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. To je v pytli, co? Rozumím ti ani nevíš jak. I když já si nemůžu stěžovat. No snad jste dospělí a nějak se domluvíte...časem...já vím, že to půjde ztuha...tak držím pěsti ať druhá strana pochopí co nejdřív :)
    A na nervy? Dělej občas to co máš ráda a dělá ti to radost....prochajdá, masáž, zmrzlina..... :) Dávej na sebe pozor...

    OdpovědětVymazat
  4. Dusledne zamykej a na cislo mile babicky si nastav tiche nebo radeji zadne zvoneni... kdyz se bude divit, tak rekni zes neslysela telefon... nenech se zneuzivat, nejsi jedina kdo ji muze delat spolecnost nebo pomahat... Nabidni ji pomoc az teprve kdyz se na to budes citit, mas narok na svuj klid! Nedej se! :o)
    P.S.: XD prej beďáky... jsem si poprskala notebook... *smích*

    OdpovědětVymazat
  5. vůbec si to neumím představit... já rodinné vazby nepěstuju takřka žádné, není moc s kým a druhá část rodiny je na moravě... pevné nervy, drž se.

    OdpovědětVymazat
  6. Jej, taky bych rada kouseknahradnich nervu. Drz se a nedej se! ;o)

    OdpovědětVymazat
  7. S rodinnejma prislusnikama se casto nedomluvis celej zivot, nezalezi na dospelosti.Oni si jedou ten svuj model a chovaji se tak jak by si k cizim lidem nikdy nedovolili..

    OdpovědětVymazat
  8. spoon:Podle toho co je natrvalo. Nastěhování? Asi ano. Babička? naštěstí snad ne (teda né že by se chystala už tam nahoru ;-))) Vzápětí jsem jí ale naštvala tim, že jsem jí řekla, že její čoklin se zas posr.. na naší zahradě (co na zahradě, uprostřed chodníčku k domu) a nikdo to neuklidil a ať ho tam laskavě nepouští. Že prej to neni přece žádná trága... Ale jo, pro fajnovku, jako jsem já je ;-) ... Takže teď snad nějakou chvíli zůstane naštvaná a nebude mě aspoň \"potřebovat\" :-p

    OdpovědětVymazat