Adaptace naší čičiny

kde je to naše klubíčko, co celé dny prospí?

Trochu z jiného soudku....

Naší Myši je 8 let.... Zrovna teď má narozeniny :-D.... a tak jsem usoudila, že už je to vážená číča a že na stěhování jí musím řádně připravit... A tak jsem po vzoru všech možných chytrých knih začala s přípravou... Prý je nejlepší nejdřív o tom číče mluvit, pak začít stěhovat a číču vzít nakonec a její věci taky jako poslední s ní. V novém příbytku je prý dobré, vypustit jí do jedné místnosti, číča se prý nejspíš schová a podle toho kam, nasunout jí tam žrádlo, pití a její WC s ostaními jejími věcmi a nechat jí tak. Pak postupem času vše oddalovat a oddalovat až jsou věci tam, kde je chceme mít, tj. žrádlo (v našem případě) v kuchyni a WC na WC...

A tak jsem se tím držela a číča se stěhovala až když už v bytě zůstávala opravdu jen její miska. Myš byla vystresovaná, jestli jí tam nakonec nenecháme a tak pokaždé, když jsem balila krabice, otírala se mi o nohy a lezla do nich. Já na ní mluvila, pořád jmenovala ono nové místo, kde budeme bydlet, aby věděla. A pak přišel onen den.

Naložili jsme Myš a vyrazili. Já už 5 min. po odjezdu začala litovat, že jsem jí nenadopovala nějakýma sedativa pro číči na cesty, protože co několik sekund to žalostný mňouk. Když bylo chvíli ticho a já se ohlédla, co se děje, čekal mě vyčítavý pohled a ještě žalostnější mňouk.. uff to byla cesta. V domečku, jsme číču vypustili a ona přikrčená prošla celým domem. Kdepak žádné schovávání, hezky všechno prozkoumat. Sem tam ještě žalostně mňoukla (nebo vyčítavě?) a při návštěvě tchána s Vampírovým bratránkem se schovala pod krb do polínek, ale do 5ti min. po jejich odchodu už zas šmejdila po domě.

Podle příruček jsem Myšce naaranžovala všechny její věci na jedno místo (ehm do ložnice hezky k nám ;-)) a čekala, co bude. Nic, číča odmítala jen se přiblížit ke svému WC nebo k misce, ale pořád šmejdila... Ajaj, říkala jsem si, to bude těžké. Nakonec jsem se ale naštvala a její WC přemístila tam, kam patří a hotovo. A co se nestalo? Jakmile bylo WC na místě, číča to šla ozkoušet... Tak fajn, aspoň nějaké vítězství. V noci jsme se moc nevyspali, protože číča pořád ještě šmejdila a sem tam mňoukla. Další den jsem jí koupila její oblíbené kapsičky, protože jsem viděla, že se žrádla pořád nedotknula :-(. Ani po vysypání kapsiček do misky nic, číča nejedla. A tak jsem se opět naštvala a žrádlo jí přemístila tam, kam patří - do kuchyně... A ejhle? číča se šla hned do několika minut nažrat....

Hm, takže další rada z knihy byla naprosto scestná.

No a jak to dopadlo? První noc si Myška vyzkoušela spoustu věcí a tak nám další dny už jen ukazuje její batmanovské kousky ve stylu skoků do výšky a procházení se po krbové římse která je 10 cm široká a ve výšce tak 170 cm a pod. Až se mi podaří stáhnout fotky, ukážu. Před několika dny vyskočila na hodně vysokou skříňku v koupelně a pak mňoukala, že nemůže dolů... A tak, při pokusu slézt vlezla na světýlka nad zrcadlem, na můj křik, že se to ulomí se na nich začala houpat jako opice za přední tlapky a pak spadla do umyvadla a pobořila všechno, co na něm stálo. Jindy si mažu večeři a ona mi příjde naproti po kuchyňské lince!! Na tu starou snad v životě nevyskočila a teď? A to nemluvim o tom, jak šibalsky pokukuje po venkovních dveřích....

A tak se vlastně číča adaptovala úplně nejlíp z nás všech a co říci závěrem? Jsem ráda, že máme takovou skvělou číču se super povahou a nedejte na knížky ;-) Rodina se nejspíš dusila včetně číči, protože ta teď vypadá, že je o několik let mladší a vrátil se jí takovej ten šibalskej lesk do očí.

No a naposledy, nejhorší na tom všem je, že má pocit, že neplatí žádná pravidla, co platila ve starém bytě... Pomoooc musím vše nastavovat znovu!!!