Vyhrabem se někdy z těch hov...??

...

Tak jsem párkrát poslala Vampíra s babí na prochajdu a ona se mi chlubila, jak už pobíhá venku a neprosedí celou prochajdu v kočáru. Dobře, já tedy půjdu s vámi a vy mi to ukážete. Skutečně! Vampír chtěl v lese z kočáru. Tak jsme ho vyndali, obuli a on uviděl v dáli pejska... Zvířátka má Vampír moooc rád! takže mu ani nevadilo, že pejsek je tak 300 m daleko a rozeběhl se za ním. Nojo, jenže tam končila cesta a on hupnul do listí u cesty. Samozřejmě nezvyklý na takový terén se skácel tvářičkou přímo do toho tlejícího listí. Zvedla jsem ho, on se rozeřval a už nechtěl udělat ani krok! Noooosit, noooosit!!! Tak jsem ho zvedla, a zjistila, že stačil těmi pár krůčky šloupnout do hov.. Jak jsem se tak vracela na cestu, musela jsem kličkovat mezi dalšíma enónama... Jedno vedle druhýho. Pfuj!!! Inu v lese je v lese, tam se to ztratí že? Tam se uklízet po pejskách nemusí... V tu chvíli jsem opravdu proklínala všechny pejskaře, jaký jsou to prasata! Vampír putoval do kočáru, kde hulákal, protože chtěl nooosit nooosit a já našla louži, kde jsem myla botu.

A nad hlavama nám proletěl kdo jiný, než náš starý známý krkavec a štěkal na celý kolo. Přemýšlela jsem, jestli se nám směje a nebo si procvičuje tu svou cizí řeč. Zajímavé, nestavil se u nás na pokec, asi se mu ty hov.. taky eklovaly.