První "velké" zranění

...

Stalo se sice již před týdnem, ale víte, jak se dostanu často teď ke kompu. No skoro vůbec. Dnes jsem ale vyslala babičku s Vampírem ven, protože mi neni moc dobře a užívám si hod. nebo možná i dvou (je moc hezké počasí) volna.

Tak to vám tak stojím nad vanou a věším vyprané prádlo a Vampír pobíhá pode mnou. Tahá další prádlo z pračky a roznáší jej všude po bytě... (přemýšlím, jestli pomáhá tahat prádlo z pračky a nebo vytírat??) a když tu najednou cvak a brek. Hmm hmm to si zas skřípl prstíky do pračky, žádná novinka. Juknu dolů a skutečně, Vampír stojí pode mnou, vyčítavej pohled v očích a drží si ukazováček a pláče. Tak mu tak zezhora domlouvám, že to je dobrý, že se nic velkýho nestalo a že až to pověsím, pofoukám mu to. Vampír to slyší, uklidní se, já odvrátím oči a věsím dál a už ho zas slyším, jak šmejdí pode mnou a plácá do vany, do pračky a tak různě až zmizel kdesi v útrobách bytu.

Hotovo, chci slézt ze stoličky u vany, juknu dolu a zastavil se mi dech... Celá vana, pračka atd. opatlaná krví, všude otisky prstíčku, který krvácel...

Popadla jsem Vampíra, zjistila, že jak se skřípl, tak si strhl kůžičku z bříška prstu. Vzala jsem ho k lékárničce, kde jsem zjistila, že máme prošlej jodisol, ale to přeci neva ne? ;-) polila mu to a jala se chytat nezbedný prstík, abych na něj nalepila náplast... No po 4ech nezdařených pokusech se mi ho podařilo chytit a úspěšně zalepit. Byla jsem hrdá na to, že dostal zrovna ten hezký kousek náplasti (ustřižené hlavičky zvířátkům), takže to i hezky vypadalo...

Hmm, náplast se líbila i Vampírovi, takže jí během ani ne 5ti minut strhnul a hrál si s ní. Takže se opakovala procedůra a pak už šel naštěstí spát, takže náplast vydržela přes noc. Další den už běhal bez ní...

Docela zajímavé, dneska je to cca týden a není tam vůbec nic vidět. Rychle se to hojí, jen mi to připomnělo heslo našeho kamaráda:
Děti jsou gumový a omyvatelný ;-)))