...
Včera bylo tak hezky, že jsme vynechali vojtovku (pššššt!) a vyrazili na delší prochajdu. Vampírovi se ale návštěva pošty na začátku moc nelíbila, tak jsem ho musela na chvíli vyndat z kočáru a nechat koukat po okolí. To se mu náramně líbilo a tak nechtěl zpátky :-) Podařilo se mi ho přemluvit až potom, co jsme jezdili po trávě, kde jsou hrboly a ty ho uhoupaly. No ale ten pohled, jak jedu vedle asfaltový cesty s kočárem a kličkuju... Asi si lidi ťukali na čelo. V lese byl Vampírek už spokojenej. Akorát po několika vyndání z kočáru, aby mohl koukat dostal hlad. Zrovna v půli procházky. Začal ječet jak siréna a všichni, co byli okolo, buď zvědavě koukali do kočáru, jak mu ubližuju a nebo naopak zrychlili krok a koukali do země.
Jenže já si řekla, že když může Vampírek čučet po větvičkách mimo kočár, tak proč bysme nemohli i nakojit? Sedla jsem si na lavičku, obalila Vampírka dekou a nastavila mu kozku (čti kocku ;-)) To ho tak překvapilo, že zapomněl, že se má přisát a musela jsem mu kapku pomoct. Nojo, jenže čerstvý vzduch dělá svoje, tak Vampírek stejně usínal... a mě pěkně táhlo na záda... brrr.... Samozřejmě se pak nezapomněl pokáknout, tak jsem měla i premiéru přebalování v kočáru. To se mu už tolik nelíbilo, foukalo mu na dírku ;-)) No a pak už jen odkrknout a vesele usnul. Tak jsme teda v klidu dokončili prochajdu už se spícím Vampírem :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat