ghíí!
To jsem zas následovala knihy. Prý, hodně se na miminko smějte, ať má dobrou náladu a není podrážděné a bla bla bla... Jenže miminko teď ten smích používá proti mně. :-) Třeba kojím a Vampírek začne svoje oblíbené trhání od prsu a přicucávání zpátky tím, že do mě zaboří hlavu. Já na něj: „ne ne ne! to maminku bolí" a co on na to? smích... směje se, že je to ohromná věc, mamku takhle tahat za kozku.
Vrchol všeho bylo včera a předevčírem v noci. Nějak se mu rozjel harmonogram a tak se ve 4 ráno probudí a už nechce spát a chce si povídat. Zkouším na něj všechny možný techniky usínání a když konečně začne zabírat oblíbené houpání na míči, napadla mě skvělá věc, vylepšit mu to mým zpěvem... Vampírek se začal v tu ránu chechtat jako blázen! Kapku jsem se urazila, nevěděla jsem, jak to myslí :-) Nakonec jsem dospěla k tomu, že to byla snad náhoda a když další noc nechtěl spát, nenapadlo mě nic lepšího než ho otestovat znovu. Asi už nikdy nebudu zpívat, začal se zas smát jako blázen a my museli houpat další půl hodiny....
Žádné komentáře:
Okomentovat