středa 31. března 2010

Kouzla s dudlíkem

velmi nápaditý je ten náš Sluníček, jen co je pravda

Začalo to nenápadně. Uložila jsem Sluníčka do postýlky, během spánku mu vypadne dudlík, pak se jdu opět kouknout, jestli ještě tak hezky spinká a on má najednou znovu dudlík v puse... Ze začátku jsem si říkala, to sis asi jen nevšimla, že ho měl v puse i předtím, když se to stalo po několikáté, došlo mi, že si ho do pusy znovu strčí sám. Potom mi tenhle kousek předvedl v bdícím stavu. Zakroužil ručkou okolo sebe, narazil na dudlík a pak stočil zápěstí (asi tak jako slon chobot :-D :-D) a šup, dudlík je v puse. No, dmula jsem se pýchou, jak šikovné mam dítko v tak útlém věku, ale to není vše.

Sluníček je pod hrazdičkou, rozjásaně výská a buší do hraček, jdu se na něj podívat a ejhle, on vyndá dudlíka z pusy a prohlíží si ho... Já si říkám, no žádná novinka :-) a on doprohlíží a začne dudlíkem bušit do hraček na hrazdičce. Po chvíli přestane, dudlík začne prohlížet a zopakuje kousek ještě jednou. Když vidí, že se dudlíku nic nestalo, spokojeně si ho zas strčí do pusy a dudlá dál...

Byli jsme na cvičení s Vampírem (obvykle chodí babička) a já si neuvědomila, že jdem mezi lidi a lidi se "koukají". Zrovna jsem šla vyšňořená jak na prochajdu do lesa a Sluníček s růžovým dudlíkem a bodýčkem od mrkve, co byla k obědu. Ano, samozřejmě, stali jsme se se Sluníčkem středem pozornosti a já si přišla jak popelka a ještě k tomu se nám některé mladé slečny, co cvičí s Vampírem smály, že kluk má růžovej dudlík... Shodou okolností jsem zrovna v tašce měla čerstvě zakoupený nový modrý. Když jsme přišli večer domů a já modrý vyvařila, dala jsem nabídnout Sluníčkovi, který si vybere? Původní růžový a nebo nový modrý?... Bez rozmýšlení sáhl po tom modrém, jakoby všemu co se na cvičení událo rozuměl :-D

A vyvrcholení? Usnula jsem se Sluníčkem v posteli (vždycky k ránu jsem už líná vracet ho do postýlky, protože vím že budem po chvíli vstávat) a co mě neprobudilo? Někdo se mi vehementně dobývá dudlíkem do pusy. Ale trefu má naprosto přesnou!!! Díky, já ale dudlat nebudu.. :-D

O kolik legrací jsem se ochudila, když jsem Vampírovi upírala dudlíka? :-D

4 komentáře:

  1. My se s dudlíkem taky nasmáli:) Hlavně když prtěti po prvním zubu přestal dudlík chutnat, ale nadále ho vyžadovala jako usínací hračku. Neusnula, dokud ho nejméně třikrát za sebou nehodila za postel...

    OdpovědětVymazat
  2. :-D teda to je senzační! Je od Sluníčka moc hezký, že ti chtěl dát dudat... :-) To my neznáme, Lidu je bez dudlíčku... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. jé ty se máš, že si ho umí sám najít :D May se doteď budí a pak mě volá, že jí ho mám najít a dát...

    OdpovědětVymazat