pátek 15. srpna 2008

Poznání z druhé strany

Pracující mamina zasahuje ;-)

Tak jsem si tenhle týden vyzkoušela pohled z druhé strany. Kolegyňka z býval. práce měla dovču a neměl jí kdo zastoupit. Takže jsem si mohla vyzkoušet, jak to vypadá, když mamina chodí do práce a ještě se pak musí postarat o prcka.

Vampír je už velikej, tak proč by nezvládla babika hlídání? Jasně, zvládne, tak jsem do toho šla...

První dny jsem si to fakt užila, dověděla se mraky drbů (co jsem prošvihla za ty dva roky) a bavila se tim. Potvrzovala datum s rokem 2006 a smála se, že jsem se jen restartovala a vrátila se tam, kde jsem přestala... Ve středu už mě to ale pomalu začalo unavovat... Domácnost stojí, nic se tam neděje (zas je ale fajn, že se nekupí nádobí.... nikdo nevaří...) ale taky nikdo neuklízí atd. a drby pořád narůstaj a začínám si připadat, jako taková ta vrba. Nojo, za týden tu nebude, tak si jí postěžujem. Uf jejich problémy na mou hlavu. Ale pořád OK.

Ve čtvrtek mi Vampír udělal histerickou scénu nééééé netrheejte mě od maminkyyyyyyy a dnes, když přišla babika, tak ho to už vůbec nezajímalo. Naštvaně kopal do hraček... Babička plná optimismu, že prý už bere jako samozřejmost, že tam je... No myslím si, že to je trochu jinak.

Mám kyselou náladou, že jsem prošvihla den, kdy se Vampír konečně trefil do nočníku a já u toho nebyla.... Učím ho to už 2 měsíce bez úspěchu a utírám po něm loužičky a jemu se to musí podařit zrovna, když jsem v práci a babí s dědou to vůbec neprožijou tak, jako bych to prožila já a ještě si všimnou mokré louže v nočníku až buhví kdy po výkonu a ani nevychválí Vampíra tak, jak by se tohle chválit mělo...

Teď počítám minuty do konce prac. doby a těším se domů. Asi víc jak ten prcek...

Nedokážete si představit, když se sice plná optimismu, ale trochu utahaná vracím z práce a MUSÍM zas začít fungovat a starat se o Vampíra. A jak tak vycházím z metra, vidím ty davy mamin, jak rozzářené a veselé courají po parcích a po obchodech a s tím svým ležérním klidem povídají o tom, co se dělo za úspěchy. Ano ano, záviděla jsem najednou a těšila se na návrat na tu kráááásnou mateřskou DOVOLENOU!

4 komentáře:

  1. Přesné. Já jsem taky ráda s trpaslíkem doma :) tak jen doufám, že se nám oběma to podaří prodloužit ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Ono je to fajn, si to na chvíli zkusit... já mám problém pracovat i ty cca dvě hodinky doma, radši bych byla s May někde venku nebo tak.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky bych si ráda prodloužila.... :-) Ale ten návrat po tolika letech nechci vidět. Přeci jen, člověk odvykne na společnost několika lidí najednou v kanceláři...

    OdpovědětVymazat
  4. hehe UMIM si to predstavit!To prepinani z \'pracovniho provozu\' na \'domaci\' myslim - ty dilemata o tom ze nejsem zrovna tak kde bych chtela /mela?/ byt - ty nemam, to bych se musela zblaznit.

    OdpovědětVymazat