Patálie s postýlkou

ještě teď se směju, posuďte podle článku, jakého druhu ten smích je....

Když se Honzík narodil, tchýně koupila postýlku, aby v ní mohl u nich přespávat, když tam budem na víkend, event. v ní bude Matouš, až se švagrovka odstěhuje z domu a bude chodit na návštěvy. No moc jsme jí ani nestihli využít, protože Matouš se narodil (cca 3 měsíce po Honzíkovi) a hned v ní začal spát. Švagrovka nějak nestihla pořídit postýlku, takže než jí koupěj. Prostě jen tak provizorně...

Hmmm provizorium trvá už skoro rok...

 

Když se tchýně s tchánem přesouvali do svého „vejminku“, hrozili, že postýlka půjde s nima, aby sloužila prvotnímu účelu, vždyť jí přeci kupovali oni!.... Nene, postýlka neopustila Matoušovu místnost. A my dál odolávali nabídkám typu: Proč u nás nechcete přespat? Kdyk můžete v naší ložnici? Honzík by spadl z normální postele??!!

 

Naposledy, co jsme se nechali přemluvit, že teda spát u tchýně budem to dopadlo tak, že jsme se švagrovkou půl hod. řešili, jestli nám tu postýlku půjčí nebo ne. Nakonec to dopadlo tak, že nám jí půjčila, ale s tím, že kdyby se náhodou Matouškovi v noci nelíbilo spát s maminkou a tatínkem v posteli, tak okamžitě přikvačí a postýlku nám sebere a spícího Honzíka přestěhujeme ke mně do postele...

 

A já si řekla A DOST! Nas..ala jsem se a koupili jsme si vlastní cestovní postýlku, s tím, že jí necháme u tchýně a Honzík bude mít konečně kde spát, když někam pojedem, vemem jí sebou a hlavně bude to jen a jen jeho...

Jaké bylo překvapení, když jsme tam tenhle víkend přijeli a postýlka rozložená u tchýně a v ní krámy Matouše???

 

Asi bych měla dostat nějaké ocenění za nejasertivnějšího člověka na světě. Řeči o tom, že to je bezva nápad, my vám tu postýlku zaplatíme, aby v ní mohl spát Matoušek nebo Honzík, když k nám přijedou na návštěvu letěly nějak mimo mě. Zmohla jsem se na to, že jsem zdůraznila, že tu postýlku chcem používat my! že až pojedem na hory, tak si jí chcem vzít! a že teda se aspoň mohli zeptat, když jí chtěli půjčit... Vysloužila jsem si trapné ticho, nasranou švagrovku, která tvrdila, že to takhle nebrala, ale že teda pardón! a všichni koukali někam mimo. No a pak Honzík zacinkal hračkou a jako když přepne, najednou se zas všichni chovali, jako by se nechumelilo (ne opravdu nechumelilo, za oknem byla mlha).

 

A tak si půjdu tenhle týden za ty peníze za postýlku koupit něco na sebe, abych si aspoň kapku udělala radost, doufám, že to ze mě neservou, že bych si to mohla taky jen půjčovat....