neděle 18. prosince 2011

Už je zas ten správný čas...

zas v tu pravou chvíli, jak já to dělám a proč jsem to neuměla dřív?

Od druhého roku Sluníčka stále řešíme problém návyku na dudlík alias GOGO nebo GUGU :-).


Abych nastínila situaci, ať dělám, co dělám, Sluníček se prostě svojeho Gugu zbavit nechce. Dostal ultimátum, že je to jen na spaní a jinak ho nesmí mít. A tak si chytře natahá hračky do postýlky, vyžádá Gugu, že jde spát a stráví příjemné dopoledne válením v postýlce, hraním s hračkami a dumláním svého vytouženého šidítka :-) A tak on prostě obchází moje zákazy a výmysly, jak se zbavit dudlíka a jak se přestat modlit, aby nedudal tolik, že by se mu křivily zuby.


Zkoušela jsem odebrat i násilím a se zlou jsem se potázala. Sluníček nerudný, protivný, ubrečený a stále visící mi na noze... Ano, přiznám se, že to je skoro ta samá situace jako přestávání kojení u ... některých, kterým jsem zatvrzele radila být nekompromisní a sebrat... Dobře, tak fakt přiznávám, že jsem na to neměla, protože vidina spokojeného a "uklizeného" dítěte v jeho postýlce byla převládající nad tou na noze visící... Ale všichni víme, kudy ta správná cesta má vést :-D


A kudy chodím, tyhle patálie vyprávím a všichni mě zapřísahají, že až bude "Mikuláše", tak si ho čert odnese (teda né Sluníčka, ale Gugu) a že znají 50 jinejch dětiček, které takhle o dudlíka přišly, traumata nemají a žijí dodnes. A tak došlo i na tento termín, já všude dokola rozhlašovala, tak a teď příjde ten čas! Teď to bude, čert odnese... samozřejmě připravuje i Sluníčka na onu situaci... A to vše proto, abych se ten den D dopoledne i odpoledne dovídala od oněch všeznalých lidí, že to nemam dělat, že to bude trauma na celý život a že to snad ani nepřežije. A tak jsem zas vyměkla a Gugu neodebrala. Mikuláš profrčel domem, večerem... a důvod k odebrání byl ten tam.


A co se nestalo, situace přišla sama? Stalo se, že Gugu zapadl za polštář a my ho celé půl dne nemohli najít. Velká trága, hledala máma, hledal táta, hledaly všechny děti... eee sojka né ale Gugu nebylo. Sluníček posmutnělý, ale tak nějak situaci chápal. Bohužel, Gugu jsme našli, takže nic se nekonalo. Akorát nadšení, že nezmizel a je stále s námi... teda Sluníčkovo nadšení.


A to mě přivedlo na to, vyřešit to nenásilně, žádné vrány co klovou dudlíky, žádné myšky, co si je nosí do děr, ba ani čertisko, co má v pekle pěknou sbírku dudlajzů. Samozřejmě situace se v krátké době opakovala... přísahám, že já za to nemohla!!!! :-D... Sluníček usnul v mé posteli s dudlíkem a při transportu do jeho postýlky dudlík zmizel... Hledali jsme opravdu důkladně a já netušila, že ta chvíle je zrovna tady. A možná ta nevědomost a opravdové hledání, přispělo k tomu, že Sluníček akceptoval ztrátu a šel přes ten den a i večer spát bez Gugu. Bohužel ale, šidítko musí být nahrazeno jiným šidítkem a tak Sluníček musel usínat v mé posteli, svůj obličej 10 cm od toho mého, nebo nejlépe zavrtán do mého obličeje a s funěním pomalu usnout, samozřejmě musel svýma ručkama držet moje tváře.. Přes den potom už netrávil ani minutu ve své postýlce s hračkami, takže odpadla ona chvíle klidu, protože Sluníček rejdil po bytě, ale světe div se, nekonala se žádná brečící scéna alá kde je Gugu a proč jste mi ho vzali.


Další noc se zavrtěl v postýlce a polštář mnou několikrát natřásaný a prohledávaný, vydal Gugu. Já chvíli nevěřícně koukala, pak chvíli přemýšlela, jestli schovat a nebo vrátit a manžel do mě dloubl, že rozhodně nevracet. ;-) A tak se to všechno vlastně událo.


Sluš a dudlíkům ende!.... To vše v úterý 13.12.2011


Teď si samozřejmě sem tam vzpomene a zasteskne si, ale nese to statečně. Super na tom všem ale je, že se nekonají žádné úzkostlivé scény a žádné nervozní a brečící divadýlka. Vypadá to, že jsme se úspěšně zbavili jedné závislosti.... teď akorát vymyslet, jak to udělat, aby neusínal s mou hlavou ve svých ručkách ;-)....

1 komentář:

  1. LOL :) tak držím palce na to usínání... u nás je to střídavě horší a lepší...

    OdpovědětVymazat