pondělí 14. června 2010

útěk z domova

....

Trochu zkrácená verze v kostce celé dnešní scény....

Já to tady zaleju, aby měl táta radost.. ????.... Co to tam děláš? .... Jsem to tu zalil aby to tátovi líp klouzalo.... No ale to neni rozumnej nápad polejvat pilu, vždyť to zrezne!... Proč?.... No prostě ta pila zrezne a rozbije se, nebude řezat dříví co potřebujeme na zimu...Proč?..... Proč myslíš, že je schovaná pod igelitem?... Tak já zaleju to kolečko vedle... Ne! Nezaleješ, zalejvaj se kytky ne takovýhle věci. Víš co? Nebudeš sem do toho koutu vůbec chodit, tady se prostě nezalívá!! .. Ale... NE!.... ale .... ne! tady neni prostor pro diskusi, prostě tady do toho koutu nebudeš lízt vůbec a hotovo!... Si zlá mami, já tě praštim.... plác na zadek (já Vampíra)... ueeeee já ti něco udělam.... znovu plác.... ueeeeee já tě poleju vodou...plác na zadek (mezitim pár varování, že tohle se neříká a že mu za každou poznámku tohohle typu přistane na zadek.... já ti uteču!.... jdu domu a budu tam sám! ... (zůstala jsem se Sluníčkem venku. Pův. jsem ho chtěla uspávat v kočáru, tak jsem se k tomu vrátila)... z domu se ozývá chvíli řev, pak už jen nějaký žbrblání a nadávání... Sluníček stejně neusíná, je z toho taky rozhozenej, takže po cca 10ti min. návrat zpátky domů, protože v kočáru být nechce..... Mami proč jste se vrátili?... Máte být venku!.... Dobře, takže já se s tebou nebavim!... Proč se se mnou nebavíš?.... Protože mi děláš scény a vůbec. Když něco řeknu tak to platí a nediskutuje se o tom! Zvlášť, když ti to několikrát vysvětlim. Jestli se budeš takhle chovat, tak nepojedeš zítra za babičkou!....Ujedu ti pryč!... A kam? Za babičkou, pojedu tam sám!... A jak?.... teď to zkrátim, následovala diskuse o tom, na jakou půjde zastávku busu, že si veme peníze co má (má takové "jako" peníze), že tepláky na sobě má, veme si svou Micku (maňáska) atd. atd. V botách se pak ještě ptal, jestli mu ten autobus zastaví. Pořád jsem tomu nevěřila, takže jsem debatu vedla dál, že nevim, že přece on utíká z domova. Několikrát během toho hovoru jsem ho ale naťukla, jestli chce opravdu utíkat a jestli by nestačilo, že za babičkou ho další den manža odveze (jezdí tam takhle totiž pravidelně). Vždycky odpověděl "radši ne, já tam pojedu teď a sám"... Skončilo to tak, že jsem ho musela "za flígr" čapnout za brankou venku, jak si to kráčí na autobus.

Pak jsme se chvíli udobřovali, ale pořád mi tvrdil, že tu přece nebudu sama, ale mam Sluníčka a tátu a že on by se ve středu vrátil. Prostě jako by mu vůbec nevadilo, že by byl bez nás a někam jel sám. Chvilku měl slzy na krajíčku ale pak zas nic a kamenná tvář, že nám by to přece nevadilo. Přesvědčovala jsem ho, že vadilo a hodně a že by nám chyběl.

Mě prostě na tom všem hodně dostalo to, jak s naprosto ledovým klidem a promyšleně všechno zabalil a vypravil se. Jsem z toho dost hotová a zajímal by mě na to váš názor.... Jak se stavit k takovéhle situaci? A asi by mě nejvíc potěšilo, kdyby mi někdo napsal "ano zažili jsme, je to normální" ;-))))

10 komentářů:

  1. Nezažili. Zatím. Ale co je normální...?
    myslím tím ten útěk. Jinak podobných scenek, že dělá něco co ho právě napadne a nechce ustoupit...tak těch zažíváme denně několik. A k babičce jezdí taky rád.

    OdpovědětVymazat
  2. Jestli te to uklidni......tak ja jsem se zhruba v deseti matce schoval v perinaku, kdyz jsem asi hodinu pred tim prohlasil, ze utecu k otci (nasi se rozvedli, kdyz mi bylo asi osm, tusim) ;-) Pokud se dobra pamatuju, vymeknul jsem asi az po pulhodine, kdyz si sedla v pokojicku na postel a brecela...

    Seti jsou sveraz, myslim, ze tohle neni nic nenormalniho, i kdyz nejsem psycholog, nebo tak neco :)

    OdpovědětVymazat
  3. Můj tatík tak jel do světa na trojkolce. Ale za chvíli ho začaly bolet nožičky a snědl nabalené buchty, tak to asi po hodince zabalil. Myslím, že babička si toho ani nestihla všimnout...

    Ale teda pevné nervy! Ono to druhé dítě s tím prvním vždycky dost zamává. Nám syn taky občas slibuje, že se odstěhuje k babičce. Až k zastávce zatím naštěstí nedošel...

    OdpovědětVymazat
  4. No já mam totiž pocit, že se chová jako bysme byli s babičkou \"rozvedení\". V jednom kuse mam na talíři, že babička mu dovolí tohlento a babička támhlento. Dost špatně se s ní soupeří, protože ona má týden na to vše si připravit a navařit dopředu a pak se může věnovat na 150% (ona to jen na 100% neumí ;-))) Já se samozřejmě taky snažím co je v mých silách, ale nedělám ze sebe osobního otroka, což babička jo... a aby to nebylo málo, když babička nepovolí, přispěchá dědeček.... :-/ hovory s nima a o tomhle vyzněly naprosto všechny na prázdno :-(

    OdpovědětVymazat
  5. jo a já se tak těším na to babičkování jednou... si babičky slíznou smetanu a ještě jsou za ty hodné, co...

    OdpovědětVymazat
  6. Gleep, to je normální. Brácha takhle utíkal dost často, jednou utekl v pyžamku a bačkůrkách do sámošky docela daleko... jindy zase v tatrách na dovolené zmizel a nebyl a už už se vyhlašovalo pátrání, když se zase našel... kluci jsou v tomhle asi experti větší než holky. May zatím neutíká, ale uráží se, jde do pokojíčku a tam za sebou práskne dveřmi. A to jí jsou necelé tři a sourozence zatím ještě nemá...

    OdpovědětVymazat
  7. Babicky jsou zlo!!!Jako babicky jsou zlo, wtz, na druhou stranu od toho tu asi jsou - aby rozmazlovaly... Ale sijou si na sebe bic, jednou se jim to vymsti, jako Jaromirovy to strkani sirek zpatky do krabicky - ovsem ani v tomto pripade to na funkci nebude mit vliv - a na funkci babicky uz vubec ne...

    OdpovědětVymazat
  8. Taky se moc těšim až budu babička! Jak já to těm pacholkům vrátim :-D :-D :-D

    Tak jste mě kapku uklidnili, že to nebude nic světoborného. To víte, mě to hnedka vzalo. Vidim, jak je piplam, snažim se, aby ani jeden neměl navrch, protože vim, jak jsem to měla já a stejně mě rány tohohle typu neminou... Navíc se pak hádam s mamkou, protože nechci aby rozmazlovala, jenže pro ní je to normální a nevidí, že vlastně rozmazluje... To bude problém \"jediného\" vnoučete... Až vyroste Sluníček, tak se to snad zas trošku srovná, ale stejně. Ona má odjakživa tendence upnout se na jednoho a pro toho dělat první poslední.. Někdy je mi to i líto, že ke Sluníčkovi necítí to samé jako k Vampírovi.... chjo chjo....

    OdpovědětVymazat
  9. Znám, znám.Dcera se pravidelně stěhovala k babičce. Jenomže tohle chtěly obě, dcera i babička. A pravidelně OBĚ couvly až tehdy, když jsem řekla že ano - ale se vším, i s chozením \"na rovnátka\", s očkováním, s třídníma schůzkama... Dcera věděla že by ji babička honila na všechna dostupná očkování a lékařská vyšetření :-) a babičce se zase nechtělo na třídní schůzky :-)
    Manžela jako malého jednou zastavila jeho maminka až na chodbě domu, měl kufříček s pyžamem a kartáčkem na zuby a odcházel \"kamkoliv jinam\".

    OdpovědětVymazat
  10. tak tam jeste nejsme (3r a 3m) a k babicce ani utikat nemuze protoze pojem \'bejt u babicky\' u nas neexistuje. Mame sice milion aktivit a krouzku a mist kam chodime a kde travime cas a kde se potkavame s kamaradama ale vsechny cesty vedou domu :D Takze ledaze by pozdejc zacal \'utikat\' do skolky :DD

    OdpovědětVymazat