Že se taky ozvem

inspirace u Abu :-P

Minulý víkend byl trochu hektický ale nakonec dopadl více než dobře. Samozřejmě jsme zase rvali nacpané auto všemožnýma krabicema se stěhovánim do domečku. Tentokrát už jsme tam byli od pátku kvůli přípojce na net ;-).... ano už nám jde satelit, teplá voda a ve finále i net, takže se můžem už přestěhovat 100% a né jen stěhovat něco sezónního ;-).... Pořád se mi špatně loučí s velkoměstem a pořád se bojím, jak se mi (nojo čistě sobecky ;-)) tam bude bydlet, ale strachuju se i o Vampíra, který tam má toho svého víc než divokého bratránka, kterej na něj zkouší pořád řecko-římské zápasy....

Pátek a sobota byly ve znamení vybalování a úklidu a ježdění po nákupech, co je potřeba pořád dát do domečku. S manžou jsme celý nadšení vytáhli ze sklepa 7 velkých krabic plných knih, s tím, že si to roztřídíme a zařadíme některé kousky do polic... Po několika krabicích nás elán už zas opustil, protože když se o knížky léta nikdo nestará, vypadají podle toho a když si představím, že ty zaprášené a ušmudlané knihy si má prohlížet Vampír (taky tam byly pohádky) nebo si to máme vzít do postele jako čtivo před spaním (ehm, akorát pak znovu převlíct umouněné peřiny ;-))), tak jsme všechno otřeli, vyluxovali a smutně zase naskládali zpátky do krabic, tentokrát ale už s popisama, abysme se navnadili na někdy později ;-)... Vytřídila jsem i krabici "povinná četba" a po jejím zabalení jsme se na sebe s manžou podívali a řekli si, jak už vidíme, že si Vampír, školou povinný, ťuká na čelo a dvěma kliky zkopíruje z netu čtenářský deník... Takže nakonec spíš taková nostalgická nic moc nálada nad oblíbenými knihami, které stejně putovaly zpátky ale už líp zaopatřené. Ani Vampírovi se moc ven nechtělo, tak asistoval u vybalování a luxování knížek.

Během toho se mi do hlavy vkradl takový moc hezký pocit, že vlastně nikam už nepospícháme a že si tu můžem rozdělat, co chcem a klidně nechat rozbordelený na jindy, protože už opravdu není proč se honit. Dřív jsme do domečku jezdili s myšlenkou stihnout toho udělat, co nejvíc a teď to bylo po prvé, kdy jsem tenhle pocit opravdu neměla. Až jsem byla sama překvapená, jak dobře se mi tam "je".

V neděli tomu korunu nasadil Vampír, který když viděl, že venku prší, bezkompromisně si nechal nasadit holínky a bundu s kapucou a brouzdal se cca 2? hod. po zahradě, házejíc kamínky do různých louží, dloubajíce nějakou plaňkou do hlíny a pod. :-)) Byl tam nesmírně spokojený, zima mu prý nebyla, a tím že se sám od sebe chodil hlásit každých cca 10 min. jsem už byla tak v pohodě, že jsem si v klidu vytřela a můj "hezký pocit" docela hodně zesílil.

Odpoledne se pak dostavili švagr se švagrovkou a divokým bratránkem, ale kupodivu kluci se ani nijak nemydlili a sem tam i spolupracovali ;-). Vampír přišel na to, že je těžší než bratránek a tak už potom v řecko-římských zápasech vyhrával, ale i když byl navrchu, stejně ho to vždycky rozbrečelo... Ale pocit pohody ve mě už byl naprosto usazený, když jsem viděla, že ten, kdo by se měl bát, byl spíš ten divoch než Vampír..

Návštěva se náramně vyvedla, přišli ještě manžovi rodiče a všichni .... teda to vám ale byl mumraj!!!!.... si hezky popovídali a.... !!!sežrali!!! nám náš čerstvě upečený chleba z pekárny ;-)) Když se konečně všechno uklidnilo v cca půl osmé, podívali jsme se s manžou na sebe a ten pocit v nás byl v obou. Rozhodli jsme, že se vrátíme až další den ráno, že se nám oboum vůbec nechce začít rychle balit a jet, i když jsme věděli, že ráno nás bude čekat frmol ještě větší a hlavně to brzké vstávání, oujeeee... Vampír byl spokojený, lehl si sám do postýlky (utahanej divokostí bratránka) a tam usnul... asi i on už měl ten pocit.

No co vám budu povídat psát, upekli jsme si další chleba na ráno a stulení koukali na telku, teda než manža zapnul net a začal pařit MU ;-)

A to je zatím vše....