úterý 12. května 2009

To jsme si dnes užili!

se to zas semlelo :-)

Vyrazili jsme ven, že se cestou stavíme vsadit sportku a u mě v bývalé práci.

Když jsme došli k trafice, Vampír přehlídl mou nohu a zakopl o ní a padl přímo pusou na tu odkládací poličku pod okýnkem (byla z mramoru) a pěkně si rozdřípl pusu.... No jen trochu rozsekl, jenže u trafiky se scházej důchodci, takže se samozřejmě našla jedna pošahaná (ale fakt) důchodkyně, která ho začala šíleně litovat a že bude plakat taky a ty chudíku a podívejte se, už mi tečou slzy...atd... no to nejhorší co může člověk udělat, protože dítě si pak myslí, že jeho zranění je šílená trága nejmíň na záchranku... Ale dobrý, Vampíra jsem uklidnila, krev utřela do kapesníku, vsadili jsme a od trafikantky dostali lízátko, za to, jak byl Vampír odvážný ;-)) a vyrazili dál...

V práci jsme se dověděli, jak je všude krize ;-) a dostali zaplaceno za 1,5 měsíce místo za 2. Ale já byla zticha, protože ten druhej měsíc jsem na to trošku z vysoka... (po tom extempóre viz. To je materiál a To je materiál 2.část jsem totiž přehodnotila svou pracovní nasazenost + po všech patáliích s ORL) Takže docela spokojenost. Stejně od začátku tvrdili, že to bude max. na měsíce 2 a protáhlo se to na 3, takže OK... Prostě když člověk nečeká víc, tak je to v poho... No ano, asi by se dalo chvíli přemlouvat a dokazovat, jak jsem potřebná a možná by se z nich ještě něco vytěžit dalo, ale s rostoucím pupkem a po všech těch nemocích si spíš chcem užívat sluníčka venku než dřepět doma u kompu a "pracovat"... Nojo, jenže Vampír mi tam u toho "jednání" usnul a teď vymyslete, jak s tvrdě spícím dítkem jedete domu, když tam jste přijeli MHD a Vampír měl jen svou motorku.... No naštěstí se mi ho podařilo po půl hodině vzbudit, ale jeho náladu si určitě dokážete představit... Takže chodit okolo něj po špičkách a radši neodporovat v nepodstatných věcech, ale i tak jsme měli 5-ti minutovou brečící scénu naštěstí jen na chodníku, kvůli tomu, že mu neseděj sluneční brýle... dost dobře jsme si ani neporozuměli, co to vlastně chtěl...

A pak, už jen kousek od domova, si vzpomněl na to lízátko! Já celá říčná, že mu to zlepší náladu a že je mi v podstatě jedno, že je před večeří jsem se jala ho rozbalit a co se stalo? Po tom všem, když jsem škubla za obal, milé lízátko vylítlo a s jedním přesným odrazem od země zapadlo přesně doprostřed kanálu.....

Vampír to vzal hodně statečně. Zítra mu musím jít koupit jiné, ale už jsme doma a on spokojeně jí svůj pudink, co jsme uvařili a kouká na Bořka (výjimečně, Bořek má svůj čas pouze dopoledne ;-)) vypadá konečně uklidněně....

No a já? Hormony štěstí docela fungujou, takže pro mě to bylo docela pestré odpoledne s velmi vtipnou tečkou u kanálu, ale Vampír měl teda určitě dneska den Dé(bil).

2 komentáře: