pondělí 10. listopadu 2008

No nic moc...

povzdych nad dnešním dnem (sebeovládání dostalo zabrat a tohle pomohlo, vztek se ze mě kapku vyventiloval)

Dnešní den nezačal moc dobře. Šli jsme na plavčo a Vampír už v šatně spustil svou fistuli. Nevím proč, ale nějak se mu plavčo znelíbilo. Měla jsem pak sirénu hned vedle ucha celou půlhodinu, co jsme byli v bazénu (šatna se nepočítá, to nebylo vedle ucha ;-)). Sice jsem nepolevila, ale stálo mě to hoooodně úsilí. Tolik, že jsme pak jeli rovnou domu a já s bolestí hlavy neměla náladu ani na dětský srazík, kam jsme původně chtěli... Ale co jsem chtěla napsat...

V tomhle rozpoložení jdu s kočárem na metro krátkou procházkou a čumim jen tak, prostě vypnuto.... A za sebou trochu z levé strany slyšim bzzzz (jen slyšim, nevidim)... Přišlo mi, že to je nějakej vozíčkář, ale chodník byl široký dost, jestli je rychlejší, tak místa na předjetí měl dost... Ale nic, vozík zmizel.. Jdu dál a slyšim bzzz zas z tý druhý strany... Teď už jsem si začala říkat, co plaší a blbne, místa měl předtím dost, tak proč mě nepředjel?? Zaslechla jsem nějaký velice tichounký pardooon. Tak se konečně ohlídnu a skutečně, za mnou jede vozíčkář s doprovodem. Tak jsem teda přejela víc doprostřed chodníku abych mu udělala místo, stále pomalu startujíc mozek, ale i tak mi to hlavu nebralo, co tak divně blbne?? Samozřejmě zas mi zmizel za zády a nepředjel mě.... Pořád tedy pokračuju stejným krokem (takový spíš automat, co nejede rychle, ale jistě ;-)) dojdu k výtahu do metra a přivolám ho. A to už vozíčkář dojel za mnou a začal: "To je hrůza s těma ženskejma, to snad dneska neni možný" mluvil jakoby na ten svůj doprovod. Ten dělal takové to pfeee směrem ke mě. Já na ně koukala vyděšeně a hlavně pořád nechápala co maji? Pomalu se ve mě začal probouzet vztek. Copak jim to tu všechno patří a já mam mít kvůli tomu oči vzadu? Copak mam kvůli nim tahat 20 kg po schodech a nemam právo na výtah? A hlavně, proč jsou tolik arogantní? To jsou tak zakomplexovaní, že se musí vybíjet na nevinných lidech? Hlavně že pořád někde prskaj, že se tam nemůžou dostat!... Naštěstí výtah přijel a já odjela jako první sama. V tu chvíli jsem neměla nejmenší náladu jakkoliv kývnout "vždyť se do toho výtahu vejdem všichni" nebo
"jestli pospícháte tolik, tak já vás pustím první"... Ne prostě jsem odjela.

Jediný co mi vytanulo na mysli bylo to: "A pro tohle na vás invalidy normální lidi ser..."

A že to nebyla jediná historka za tohle moje kočárkové období můžete ještě číst zde: Vžuuum (tenkrát jsme se tomu zasmály...)

Horší je, že ta arogance se týká vozíčkářů, o kterých já osobně si vždycky myslela, že mají svůj svět a nedělá jim problém začlenit se. Tak jako nám maminám s kočárkama. Prostě ten náš "vozíček" je takovej fakt, přes kterej nic nejede..

5 komentářů:

  1. No, zajímavý, asi měl pan vozíčkář svůj den... Nebo neuměl předjíždět.:)

    OdpovědětVymazat
  2. Asi asi, mě to teda pěkně nadzvedlo, protože kdo jinej je může nejlíp pochopit než mamina s kočárem bez možnosti hlídání. Když ale potřeboval mermomocí jet rychleji, tak proč rychleji nejel? A pokud teda nevytáhl z toho vozíku vyšší rychlost, tak jsem mu přeci nemohla překážet? A pokud chtěl rychle rychle do výtahu a být tam dřív než já, proč neřekl nějakou slušnou prosbu? Ne, on rovnou začal nadávat ještě dřív než se cokoliv mohlo vyřešit ústně... Prostě mě to v první fázi šíleně vytočilo a v druhé dost zarmoutilo. Kvůli takovejmhle blbům pak trpí celá skupina. U kočárkářů je to to samý....

    OdpovědětVymazat
  3. Mě tyhlety lidi děsí, a mám pocit, že to je specificky Česká záležitost, protože třeba v Řecku jsem trávil pracovně dost času a s něčím takovým jsem se tam zdaleka nesetkal. Proč tohle nejde řešit s úsměvem? Lidsky? Nezáleží na vozíčku nebo kočárku, tohle chování je ubohé.

    Podotek ke kočárkům (na tvé \"U kočárkářů je to to samý.\"): nikdy jsem si s kočárkem nepřipadal jako vozíčkář, to je podle mě úplně jiný příběh. Jako chlápek-s-dítětem-který-se-všude-nedostane ano, ale nikdy jako chlápek-s-handicapem, spíš naopak.

    OdpovědětVymazat
  4. Nemo,to bylo myšleno, že pár takovejchle blbů je i u kočárkářů a pak trpí celá skupina. Bylo by to na dlouhé povídání a probírání všech hledisek atd... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. takové období jsme měli taky, May najedno začala plavání bojkotovat, ačkoliv předtím to bylo bez problému. Lektorka říkala, že to mají skoro všechny děti, a že to chce vydržet, nenutit a po pár lekcích to bylo fakt zase dobrý ;)

    OdpovědětVymazat